• NEUSTÁLE HLEDÁM ZDROJE

    Rozhovor s Denisou Rosovou se točí kolem hipoterapie. Jejím přáním je, aby hiporehabilitace byla adekvátně ohodnocena ze strany veřejného i soukromého sektoru.

    Bc. Denisa Rosová

    • Fundraiserka České hiporehabilitační společnosti.
    • Majitelka hiporehabilitačního koně Urzus.
    • Neúnavný nadšenec, milovník koní a příznivce lidí, kteří s těmito úžasnými zvířaty komunikují způsobem, kterým koně rozumí.

    Váš Urzus je hiporehabilitačním koněm. Můžete ho představit?

    Urzus je valach plemene merénský kůň, který v roce 2019 složil úspěšně specializační zkoušky České hiporehabilitační společnosti pro koně a pony v hiporehabilitaci. Má tedy licenci hiporehabilitačního koně. Je to kůň s přiměřeným temperamentem, empatický, klidný, s dobrou mechanikou pohybu, hlavně v kroku. Urzus působí v Přírodním klubu Lahovičky, z.s., jež jsou registrovaným střediskem pod Českou hiporehabilitační společností.

    Jak jste se k hiporehabilitaci dostala? Co bylo tím pravým impulzem?

    K hiporehabilitaci jsem se dostala ještě dlouho předtím, než jsem si Urzuse pořídila. Bylo to v roce 2010. Byla jsem v Lysé nad Labem na výstavě Kůň a velice mě tam nadchla ukázka hiporehabilitace i její prezentace. Pravým impulsem bylo rodinné prostředí, kde moje maminka od narození bojovala s handicapem a následně jsem i vystudovala sociální práci na Karlově Univerzitě. Od malička mám ráda koně, tak jsem všechny tyto věci chtěla propojit do jednoho celku a využít je v pomoci potřebným.

    Můžete nám představit Českou hiporehabilitační společnost (ČHS)? Čím konkrétně se zabývá?

    Hlavním posláním ČHS je podporovat kvalitní a bezpečnou hiporehabilitační praxi a vzdělávání k tomu potřebné. Naše organizace sdružuje zájemce o hiporehabilitaci a zprostředkovává komunikaci mezi nimi, poskytuje poradenství v oblasti bezpečnosti a kvality hiporehabilitace. Posuzuje způsobilost koní vhodných pro hiporehabilitaci a prosazuje zacházení s koňmi v rámci welfare v harmonii vzájemné důvěry a respektu, splňující požadavky jejich přirozených potřeb. Pořádá pravidelné kurzy pro odborníky i laiky, celostátní konference a realizuje semináře, minikonference a parajezdecké závody. 

    ČHS sdružuje fyzioterapeuty, ergoterapeuty, logopedy, lékaře, psychology, zdravotní sestry, speciální​ ​pedagogy, sociální pracovníky, jezdecké instruktory i mnohé další. Její členství je otevřené všem, kdo aplikují práci s koňmi ve zdravotní a sociální sféře, pedagogice či parajezdectví. V současnosti je stále větší zájem o tuto činnost i ze strany laické veřejnosti. ​ČHS aktuálně sdružuje přes 100 individuálních členů a více než 70 organizací z celé ČR, které nabízejí hiporehabilitaci pro téměř 6000 klientů ročně. Ve střediscích pracuje více jak 300 koní, z nichž valná většina má splněné specializační zkoušky koní pro hiporehabilitaci.

    Co musí splňovat kůň pro hiporehabilitaci?

    Hiporehabilitační kůň je již známým pojmem. Je to člen týmu, velmi tvrdě pracující, ať už je specialistou pro hipoterapii ve fyzioterapii a ergoterapii (HTFE), hiporehabilitaci v pedagogické a sociální praxi, hipoterapii v psychiatrii a psychologii či parajezdectví.

    V každém případě by kůň zařazený do hiporehabilitace měl být starší 5 let. Požadavky na požadované vlastnosti a specifické dovednosti koní jsou obsaženy ve Specializační zkoušce pro koně a pony zařazované do hiporehabilitace. Každý okruh terapie má odlišné specifické požadavky na koně. Koně toho musí umět opravdu mnoho. Pro zařazení do hipoterapie (HTFE) je základním požadavkem vynikající mechanika pohybu v kroku s korektní prací hřbetu koně, dobrý charakter a přiměřený temperament.

    Specializační zkouška má za úkol prověřit stupeň výcviku, požadované vlastnosti a specifické dovednosti koní před zařazením do terapie. Smyslem Specializační zkoušky pro koně a pony zařazené do hiporehabilitace je prověřit, zda vlastnosti a získané dovednosti koně nebo ponyho vyhovují potřebám hiporehabilitace a potvrdit tak vhodnost pro jeho zapojení do hiporehabilitace. 

    Pro představu, jsem majitelem koně a ráda bych, aby byl využíván pro hiporehabilitační účely. Co jako majitel musím udělat a splnit?

    Abyste se mohli věnovat hiporehabilitaci, měli byste mít požadovanou kvalifikaci a zkušenosti ve svém oboru. Např. být vystudovaný fyzioterapeut. Být profesionálem – terapeutem s náležitým vzděláním v oboru oproti „dělat hipoterapii“ představuje něco zcela odlišného. Týká se to právě zejména hipoterapie (HTFE), při které se dá neodborným vedením klientům i velmi ublížit.

    Pokud ale nesplňujete požadované odborné vzdělání, pak je třeba si vzdělání doplnit nebo si k sobě najmout odborníka, který dané prvotní vzdělání má a bude s klienty pracovat.

    Pro tyto odborníky nabízí ČHS specializační kurzy zaměřené cíleně na danou oblast hiporehabilitace.

    Kůň, jak již bylo uvedeno v předchozím dotazu, musí projít složením Specializační zkoušky, nesmí mu být méně než 5 let. Do té doby by s ním měl majitel pracovat tak, aby byl ze země lehce ovladatelný, respektoval osobní prostor atd. Je toho poměrně dost, neboť ke zkouškám již musí kůň přijít připravený. Co přesně musí splňovat je uvedeno v Metodice ke Specializační zkoušce koní a pony zařazených do hiporehabilitace, kterou ČHS vydává a dá se zakoupit na našem eshopu.

    Jak dlouhý je to proces? Případně jak dlouho trvalo, než se Urzus stal hiporehabilitačním koněm?

    U nás to bylo poměrně ztížené tím, že z rodinných důvodů jsem ho musela různě stěhovat. První zkoušky složil v roce 2013 na Vladykově dvoře, potom o tuto licenci přišel, neb se stěhoval jinam. Zkouška je vždy garantovaná na místo a majitele, kde kůň působí. Opětovně úspěšně složil zkoušku v roce 2019 v Přírodním klubu Lahovičky, z.s., kde aktivně působí v této oblasti dodnes.

    Hiporehabilitace, můžete upřesnit co se pod tímto pojmem skrývá? Objevuje se i termín hipoterapie.

    Hiporehabilitace je nadřazený pojem pro veškeré aktivity, při kterých se setkává speciálně vycvičený kůň a člověk s určitým handicapem či specifickou potřebou. Pod hiporehabilitaci pak spadají 4 oblasti: HTFE – tedy již zmiňovaná hipoterapie ve fyzioterapii a ergoterapii, dále pak hipoterapie v psychiatrii a psychologii, hiporehabilitace v pedagogické a sociální praxi a parasport.

    Jak to funguje v praxi? Lékař doporučí hiporehabilitaci? Jak je to celé financováno?

    Záleží vždy na dané oblasti hiporehabilitace. Hipoterapie – tím, že jsou to terapie – jsou vždy vázané na doporučení od lékaře, ačkoliv si je člověk většinou najde na svůj vlastní popud. Financování je složité – kromě středisek, která jsou poskytovateli zdravotních služeb, nejsou tyto služby proplácené pojišťovnami. A i u poskytovatelů zdravotních služeb přispívá pojišťovna na danou lekci jen velmi omezenou částí. Většina lekce pak jde finančně za klientem a střediskem. A zde záleží, jak velké množství zdrojů dané středisko má a jak velkou část lekce může pokrýt ze své činnosti a kolik musí vybrat od klientů. Velmi často je to tak půl na půl. Rozhodně poskytování hiporehabilitačních služeb není ziskové, vždy musí mít středisko zajištěno vícezdrojové financování, tedy příjmy z vícero zdrojů a aktivit.

    Je součástí hodiny vždy fyzioterapeut? Jak vyškolený musí být?

    Fyzioterapeut nebo ergoterapeut by měl být přítomen u všech lekcí, které spadají pod oblast hipoterapie ve fyzioterapii a ergoterapii. Jde prvotně o fyzioterapeuty či ergoterapeuty, kteří si dále pod ČHS dostudovali specializační kurz pro HTFE. A dostatek těchto specialistů bohužel není, stejně tak jako středisek, která tuto službu poskytují. Je to dáno nejen vysokými nároky na odbornost, ale také právě tou složitou finanční situací. Jen pro porovnání – běžná jezdecká skupinová lekce probíhá tak, že se lektor věnuje např. 5 platícím jezdcům najednou. Oproti tomu lekce HTFE znamená přítomnost terapeuta, vodiče a koně na jednoho klienta.

    Jak probíhá hodina hiporehabilitačního ježdění. Jistě je závislá od stupně postižení jezdce, můžete uvést nějaké příklady?

    Opět závisí na tom, o jaké oblasti se bavíme. Pokud půjde o již zmiňovanou lekci HTFE, tak koně vede vodič a terapeut jistí klienta na hřbetu koně a celou lekci se věnuje tomu, aby klient správně udržel danou pozici na koni, aby zapojil správné svalové skupiny atd. Klient nemusí na koni vždy sedět – malá miminka např. na koňském hřbetě leží, klečí apod. – vždy podle toho, kterou pozici potřebují v danou chvíli pro rozvoj svého stavu. O tom vždy rozhoduje terapeut.

    Oproti tomu lekce hiporehabilitace v pedagogické a sociální praxi mohou být skupinové, zaměřené na dynamiku skupiny, kdy se cíleně za pomoci koně v daných jedincích podporují či naopak potlačují určité projevy, např. agresivity, sebestřednosti apod. Může jít o práci se školními kolektivy, s dětmi po šikaně apod.

    Všechny oblasti však mají společné to, že zaměření dané lekce je vždy individuálně vázáno na daného klienta či danou skupinu, aby mělo co největší účinek pro daného či dané jedince. Vždy jde o cílený proces.

    FOTOGALERIE:

    Foto: archiv Denisy Rosové

    360x360 AD
    Back to top